Valašský soubor písní a tanců Rusava

Bio

Valašský soubor písní a tanců Rusava působí v Bystřici pod Hostýnem od října 1953. Podnět k jeho vzniku přinesla herečka a výrazná propagátorka valašské kultury Vlasta Fialová už v roce 1952. Mezi zakladatele patřili Stanislav Stanovský a bratři Ota a Ladislav Ševčíkovi. Od počátku nešlo jen o obecnou představu Valašska. Soubor se zaměřil na jihozápadní část regionu a zvlášť na obec Rusava, jejíž písně, tance, nářečí a pastevecké tradice mu daly jméno i hlavní repertoárový pramen.

Prvním vedoucím se stal Stanislav Stanovský. V letech 1959 až 1983 soubor umělecky formovala Jaroslava Stanovská a důležitou organizační práci vykonával Jaroslav Malík. Tvůrci čerpali z místních pamětníků a zpěváků, zejména z okruhu Františky Černé, a také ze starších sbírek Daniela Slobody, Františka Táborského a Alfonse Waisara. Díky tomu se repertoár neopírá o anonymní směs lidových motivů, ale o doložené podoby písní a tanců z konkrétních míst pod Hostýnem.

Na jevišti se objevují točivé a figurální tance, párové projevy i pastevecká a zbojnická témata. Hudební doprovod dlouho zajišťovala Cimbálová muzika Rusava. Od roku 2003 se souborem pravidelně spolupracuje Cimbálová muzika Bukovinka, která navázala na starší hudební tradici a přinesla vlastní hráčské obsazení. Tanečníci, zpěváci a muzika nevytvářejí tři oddělené části programu. Píseň určuje tempo a charakter kroku, taneční dění zpětně mění frázování muziky a mluvené či zvykoslovné pasáže zasazují čísla do společenského kontextu.

Rusavu tvoří přibližně padesát členů ve věku od patnácti do šedesáti let, rozdělených do dvou tanečních skupin. Tak široké věkové rozpětí je pro uchování tradice podstatné. Mladší členové nepřebírají pouze hotovou choreografii, ale učí se od zkušenějších taneční styl, držení těla, práci v páru, zpěv i zacházení s krojem. Soubor zároveň pořádá a spoluvytváří akce, mezi něž patří Valašský bál, festival Na rynku a Podhostýnské září. Je tak aktivní i mimo vlastní vystoupení.

Po více než sedmdesáti letech je Rusava součástí kulturní paměti Bystřice pod Hostýnem. Její práce ukazuje, že folklor není neměnný obraz vesnice, ale obor založený na studiu pramenů, pravidelném nácviku a živém předávání mezi lidmi. Zaměření na Rusavu a jihozápadní Valašsko dává souboru jasně rozpoznatelnou tvář. Současně jej neuzavírá do místních hranic: na festivalech může představit publiku, jak se v jednom malém území propojují melodie, taneční krok, kroj a příběhy několika generací.