The Bluesmen

Bio

The Bluesmen jsou zásadní jméno olomoucké rhythm-and-bluesové historie. Kořeny skupiny sahají do roku 1964 a k hudebnímu souboru Divadla Skumafka, kam se po příchodu na studia medicíny přidal Petr Fiedler. Kolem něj se vytvořila studentská kapela, která nejprve vystupovala jako Teenagers. Raný repertoár stál na pomezí rock'n'rollu a jazzu, postupně však převážila inspirace britským rhythm and blues a americkým soulem. Oficiální název The Bluesmen se ustálil v roce 1966, kdy členové už přestávali odpovídat označení teenageři.

Domovským prostorem se stal olomoucký klub DEX, kde skupina zkoušela a pravidelně hrála. Sestavu tvořili mimo jiné Petr Fiedler na sólovou kytaru, harmoniku a zpěv, Jaroslav Vraštil u klavíru, kytarista Jozef Karpaty, baskytaristé Zdeněk Prachař a později Zdeněk Kramář, bubeník Vladimír Grunt a zpěvák Jaromír Löffler. Kapela upravovala skladby Raye Charlese, Otise Reddinga, Jamese Browna a Wilsona Picketta, ale vytvářela také vlastní písně v podobném duchu. Její předností byly přesvědčivé aranže, pěvecký tah a schopnost přenést soulovou naléhavost do československého klubového prostředí.

The Bluesmen se účastnili Jazz Universiád a dalších celostátních přehlídek. V roce 1967 na Jazz Universiádě zvítězili a natočili čtyřskladbové EP se skladbami Zpívej mi dál, Nevidomá dívka, Story o velké lásce a Kdo pod oknem stává. S okruhem kapely se propojili Karel Kryl i Hana Ulrychová. Kryl v DEXu získal prostor pro jedno z raných olomouckých vystoupení a jeho píseň Nevidomá dívka se dostala do repertoáru Bluesmenů. Hana Ulrychová s nimi příležitostně zpívala a vznikla také ceněná nahrávka skladby Smutné ráno, později známé jako Stín topolů.

Na konci šedesátých let přijala skupina nabídku působit v mnichovské inscenaci muzikálu Hair. Zahraniční zkušenost však následovala doba politického zpřísnění a personálních odchodů, takže se původní rozmach na začátku sedmdesátých let uzavřel. Členové pokračovali v dalších profesionálních souborech, The Bluesmen se ale v pozdějších desetiletích příležitostně vraceli na olomoucká pódia. V roce 2024 obdrželi Cenu města Olomouce v oblasti kultury a vydali album Story o velké lásce, sestavené z historických nahrávek a novějšího živého záznamu. Skupina dnes nepůsobí v běžném celoročním režimu, její odkaz však zůstává výjimečným svědectvím o tom, jak rychle a osobitě dokázala moravská scéna šedesátých let přijmout rhythm and blues a soul.