Nezmaři

Bio

Nezmaři patří k nejdéle působícím českým folkovým skupinám. Vznikli v Českých Budějovicích na začátku roku 1978, kdy se spojili Pavel Zajíc, Zdeněk Hejkrlík, Zdeněk Svoboda a Luboš Hrdlička. Původně měli fungovat jako scénická kapela Divadla dramatických textů, které působilo pod Jihočeským divadlem. Soubor se však brzy osamostatnil a začal jezdit na přehlídky a soutěže. První období provázely časté změny kvůli studiu, rodinám a dalším životním okolnostem. Postupně se ustálilo jádro kolem Pavla Zajíce, Pavla Drengubáka a Antonína Hlaváče.

Pro zvuk Nezmarů je určující vícehlasý zpěv doprovázený akustickými nástroji. Kapela staví na srozumitelné písni, pečlivě rozdělených vokálních partech a souhře kytar, basy a dalších akustických barev. V osmdesátých letech uspěla na Portě a v roce 1984 získala hlavní cenu; poté se rozhodla v dalších ročnících nesoutěžit. Soutěžní výsledky pomohly otevřít cestu na velká folková pódia, rozhodující však byla schopnost udržet dlouhodobý vztah s publikem. Písně z různých období zůstávají v programu a posluchači se k nim mohou přidávat.

Sestavou prošla řada zpěvaček. Několik let s Nezmary působila Pavlína Jíšová, v roce 1990 přišla Šárka Benetková. Od roku 2002 skupina vystupuje ve stabilním složení Pavel Zajíc, Pavel Drengubák, Antonín Hlaváč a Šárka Benetková. Tato personální stálost je v dlouhé historii českých kapel výjimečná. Umožňuje zachovat charakter vícehlasů a současně přidávat nový repertoár bez ztráty rozpoznatelného rukopisu. Diskografie zachycuje původní skladby i písně, které se staly součástí společné paměti české folkové scény, a koncerty propojují starší tvorbu se současností.

Nezmaři oslavili pětačtyřicet let činnosti a dál pravidelně koncertují. Jejich význam nespočívá jen v délce existence, ale v kontinuitě akustického folku, který prošel proměnami médií i posluchačských generací. Skupina začínala v zázemí divadla, prošla festivalovou a soutěžní scénou a vybudovala si samostatné místo bez potřeby opouštět základní prostředky: hlasy, nástroje a písničku. Českobudějovické kořeny zůstávají součástí identity, zatímco koncertní dosah je celorepublikový. Nezmaři ukazují, že tradiční folkový formát může zůstat živý, pokud jej drží osobnosti s dlouhou společnou zkušeností a stále obnovovaným vztahem k publiku. Vícehlas přitom není jen ozdobou refrénů: rozděluje význam mezi několik hlasů, vytváří harmonické napětí a dává i komornímu nástrojovému doprovodu šíři, kterou posluchači s kapelou spojují po několik desetiletí.