Cimbálová muzika Kunovjan

Bio

Cimbálová muzika Kunovjan působí v Uherském Hradišti, její kořeny jsou však spojeny se Slováckým krúžkem v Kunovicích. Hudební kontinuita sahá do první poloviny 20. století; dochované zmínky kladou vznik muziky kunovického krúžku už do roku 1927. V šedesátých letech doprovázela dětský soubor Děcka z Kunovic. Když tento kolektiv v roce 1969 přijal název Kunovjan, cimbálová muzika s primášem Miroslavem Horsákem pokračovala spolu s ním a stala se trvalou součástí nového folklorního souboru.

V první polovině osmdesátých let se soubor přemístil z Kunovic do Uherského Hradiště, kde působí dodnes. Na hudební podobě muziky se výrazně podílel umělecký vedoucí Jaroslav Schottl a primáši Jaroslav Zatloukal a Pavel Šupka. Během desetiletí se v kolektivu vystřídala řada známých muzikantů a zpěváků. Dlouhodobá práce vytvořila charakteristický zvuk, který je připravený jak pro taneční doprovod, tak pro samostatné koncertní vystoupení.

Repertoár vychází převážně z Uherskohradišťska, Uherskobrodska, Moravských Kopanic, Luhačovického Zálesí, Strážnicka a Kyjovska. Jako zpestření muzika uvádí také slovenské, maďarské a rumunské melodie. Důležitá je úzká spolupráce s tanečním souborem: hudebníci musí reagovat na konkrétní tanec, tempo a regionální styl, nikoli pouze zahrát obecnou lidovou skladbu. Kunovjan však umí vytvořit i samostatnou zábavu a příjemnou atmosféru při společenském programu.

Muzika vystoupila na Hudeckých dnech Slávka Volavého, Světovém kongresu cimbalistů a v programu festivalu Pražské jaro. Od počátku osmdesátých let nahrávala pro Československý rozhlas v Brně, vydala několik profilových alb a podílela se na filmových a televizních pořadech. Se souborem procestovala řadu zemí Evropy, Asie, Ameriky a Afriky. Vystupovala na světové výstavě EXPO v Hannoveru a v roce 2005 reprezentovala Česko na kulturním festivalu v katarském Dauhá.

Kunovjan získal opakovaně titul Laureát Mezinárodního folklorního festivalu Strážnice a ocenění FOSKAR. Jeho význam spočívá v mimořádně dlouhé kontinuitě, která propojuje někdejší kunovický krúžek, poválečnou generaci muzikantů a dnešní uherskohradišťský soubor. Kunovjan dál přijímá objednávky produkcí, zůstává aktivní a spojuje scénický folklor, koncertní práci a společenské hraní.

Pro taneční složku je muzika zdrojem tempa, akcentů a nálady jednotlivých pásem, při samostatném koncertu však musí stejný materiál obstát bez jevištního obrazu. Kunovjan zvládá obě situace díky dlouhé zkušenosti s aranžováním a díky repertoáru, který zahrnuje slavnostní, taneční i čistě poslechové polohy.