Cimbálová muzika Ohnica

Bio

Cimbálová muzika Ohnica vznikla v Uherském Hradišti na přelomu let 2005 a 2006. Od začátku se zaměřila především na písňový a taneční repertoár jihovýchodní Moravy. Název odkazuje k ohni a živosti, které jsou pro společné muzicírování příznačné. Skupina vyrostla v regionu s mimořádně silnou sítí folklorních souborů, pěveckých sborů, hudebních škol a festivalů, takže její členové mohli navázat na zkušenost starších muzik a současně hledat vlastní interpretační podobu.

Těžištěm práce je hudební doprovod zpěvu a tance. Cimbálová muzika v takové roli nevytváří jen zvukové pozadí, ale určuje tempo, dynamiku a charakter jednotlivých čísel. Písně Dolňácka a dalších částí Slovácka vyžadují citlivou práci s nářečím, melodickými ozdobami i tanečním rytmem. Ohnica tento materiál uvádí na koncertech, folklorních festivalech, slavnostech a společenských akcích a podle potřeby střídá soustředěný poslech s bezprostředním hraním k tanci.

Veřejnou vizitkou muziky se stalo vystoupení v koncertním cyklu Českého rozhlasu Brno Na moravskou notu. Rozhlasový koncert umožnil představit soubor mimo jeho domovské publikum a zachytil zvuk kapely v živém prostředí. Ohnica má také vlastní nahrávky dostupné na hudebních službách a objevuje se ve spolupráci s dalšími regionálními interprety. Její jméno je spojeno například s doprovodem sborů a s programy, v nichž se setkává více cimbálových muzik.

Muzika se účastní kulturního života Uherského Hradiště a okolních obcí. V regionu nejsou folklorní akce pouze jevištní přehlídkou; důležitá je také navazující beseda u cimbálu, při níž se stírá hranice mezi účinkujícími a publikem. Právě zde se prověřuje šíře repertoáru, schopnost navázat na zpěváka a pohotově reagovat na přání. Ohnica kombinuje tuto praktickou zkušenost s připravenou koncertní formou.

Koncertní činnost a nahrávky ukazují Ohnicu jako aktivní soubor, který dál rozvíjí své původní zaměření. V prostředí s mnoha zavedenými cimbálovými muzikami si udržuje identitu především soustavnou prací s repertoárem jihovýchodní Moravy, generační kontinuitou a ochotou přenášet lidovou hudbu mezi slavnost, rozhlasové studio, koncertní sál a spontánní společné zpívání.

Ohnica staví na souhře muzikantů, kteří znají rozdíl mezi doprovodem tanečního kroku, podporou sólového zpěváka a samostatným instrumentálním číslem. Díky tomu může během jediného večera měnit dynamiku i způsob vedení melodie, aniž by se ztratil charakter slovácké písně.