Vstupenka za 590 korun. Kolik stojí na poslední obrazovce?

Vstupenka za 590 korun. Kolik stojí na poslední obrazovce?

Na plakátu stojí vstupenka 590 korun. Člověk klikne na předprodej, vybere počet kusů, projde několik obrazovek a před zaplacením se dívá na trochu jiné číslo.

Někdy je to 600 korun. Jindy 611. U dalšího prodejce se cena nezmění, ale jen proto, že konkrétní pořadatel nastavil nákup jinak. A občas je v konečné částce služba, o kterou si zákazník výslovně neřekl, ale může ji před zaplacením zase vypnout.

Dvacet korun samo o sobě většinu lidí od koncertu neodradí. Zajímavější je otázka, proč stejná věc funguje u každého prodejce jinak a v jakém okamžiku se z ceny vstupenky stane skutečná částka k zaplacení.

Proto jsme místo čtení ceníků prošli několik nákupů téměř až do konce.

Co jsme vlastně zkoumali

Dne 16. srpna 2026 jsme otevřeli pět aktuálních akcí prodávaných přes Ticketportal, smsticket, GoOut, TicketLIVE a Ticketmaster.

U každé jsme vybrali běžnou vstupenku pro jednoho dospělého a elektronické doručení. Nepoužívali jsme vouchery, zaměstnanecké benefity ani pojištění. Pokud bylo možné pokračovat bez skutečného nákupu, došli jsme až k poslední rekapitulaci před tlačítkem zavazujícím k platbě. Objednávky jsme nedokončili a vybraná místa následně uvolnili.

Není to žebříček prodejců ani srovnání stejných akcí. Výše poplatku se může lišit podle pořadatele, způsobu platby, doručení nebo konkrétní smlouvy s prodejcem. Jde o snímek pěti skutečných nákupních cest v jeden konkrétní den.

Do testu jsme zahrnuli tyto akce:

• Na stojáka přes Ticketportal, vstupenka za 390 Kč
• Tata Bojs na Flédě přes smsticket, vstupenka za 690 Kč
• Vypsaná fixa v Areálu 7 přes GoOut, vstupenka za 550 Kč
• Koncert filmové hudby v Mělníku přes TicketLIVE, vstupenka za 850 Kč
• Ledňáček Fest přes Ticketmaster, vstupenka za 550 Kč

Pět nákupů, pět trochu jiných cest

Výsledek vypadá jednoduše až ve chvíli, kdy se všechny částky položí vedle sebe.

Čísla v tabulce platí pouze pro uvedené nákupní trasy. Přesto na nich lze dobře ukázat tři různé způsoby, jak se cena vstupenky cestou k platbě mění.

Když se procento počítá z každé vstupenky

Ticketportal u testované vstupenky zobrazil nejprve cenu 390 Kč. Teprve v košíku se objevila samostatná položka „Transakční poplatek sítě“ ve výši 14 Kč. Tlačítko pro zaplacení tak ukazovalo 404 Kč.

Částka odpovídá 3,5 procenta z ceny vstupenky zaokrouhleným nahoru. Aktuální obchodní podmínky Ticketportalu uvádějí poplatek 3,5 procenta, nejméně 10 Kč a nejvýše 500 Kč. Konkrétní částka se podle podmínek zobrazuje v košíku před dokončením objednávky.

Podobně dopadl GoOut. Po výběru jedné vstupenky za 550 Kč se objevila formulace „Celkem včetně servisního poplatku“ a částka 570 Kč.

Tady jsme zkusili i čtyři vstupenky. Základní cena byla 2 200 Kč, konečná 2 280 Kč. Poplatek tedy narostl z dvaceti na osmdesát korun – přesně podle počtu vstupenek.

Je to důležitý rozdíl. Tři a půl procenta vypadá na první pohled jako drobnost. Při nákupu vstupenek pro čtyři lidi se ale stejný poplatek přičte čtyřikrát.

Podmínky GoOut potvrzují, že k ceně může být připočten servisní poplatek, který se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru. U konkrétního testovaného nákupu se jeho výše ukázala okamžitě po zvolení počtu kusů, ještě před vyplněním jména a e-mailu.

Pevných deset korun funguje jinak

Smsticket používá jiný model. Jeho aktuální nápověda k poplatkům uvádí servisní poplatek 10 Kč za celý nákup bez ohledu na počet vstupenek.

U jedné vstupenky za 690 Kč je tedy povinné minimum 700 Kč. U čtyř stejně drahých vstupenek by základní cena 2 760 Kč vzrostla pouze na 2 770 Kč.

To je pro skupinový nákup výrazně odlišný výsledek než u poplatku účtovaného za každý kus. Zatímco procentní poplatek roste společně s počtem a cenou vstupenek, pevná částka se mezi skupinu postupně rozpustí.

Jenže náš nákup na smsticketu neskončil na 700 Kč.

Nejdražších osm korun v celém testu

Po výběru vstupenky za 690 Kč následovalo zadání telefonu, e-mailu a jména. Až na další obrazovce se objevily způsoby platby a konečné částky.

Platební karta, bankovní převod a Apple Pay ukazovaly shodně 708 Kč. Povinný servisní poplatek činil 10 Kč. Zbývajících osm korun připadalo na SMS s odkazem na vstupenku a připomínkou před akcí.

Služba byla volitelná, ale v nákupním formuláři už byla aktivní. Zákazník ji mohl vypnout. Pokud nic nezměnil, pokračoval s částkou 708 Kč.

Sám smsticket v nápovědě otevřeně uvádí, že je SMS služba při nákupu automaticky aktivována. Ve stejné nápovědě však byla v době kontroly uvedena cena 6 Kč za každou vstupenku, zatímco živý nákupní formulář u testované akce ukazoval 8 Kč.

Nejde o velkou částku. Právě proto je ale tento moment zajímavý. Osmikorunová služba změnila číslo na hlavním platebním tlačítku, přestože nešlo o nutnou součást vstupenky.

Další rozdíl přinesl způsob platby. PayPal měl u stejné objednávky servisní poplatek 43 Kč a tlačítko ukazovalo 741 Kč. Jedna vstupenka, jedna nákupní obrazovka, ale dvě možné konečné ceny podle vybrané platební metody.

Někdy se cena opravdu nezmění

U Koncertu filmové hudby prodávaného přes TicketLIVE jsme vybrali sedadlo za 850 Kč. Košík ukázal stejnou částku. Stejně dopadla i obrazovka „Doručení a platba“, tedy poslední krok před potvrzením objednávky.

V rekapitulaci bylo uvedeno:

• mezisoučet 850 Kč,
• poštovné a balné 0 Kč,
• pojištění 0 Kč,
• transakční náklady 0 Kč,
• celkem 850 Kč.

To ale neznamená, že TicketLIVE nepřidává poplatky nikdy. Už stránka testované akce upozorňovala, že se konečná cena může lišit podle doručení, platby nebo poplatků za zpracování. Také obchodní podmínky TicketLIVE počítají s možností poplatku za zpracování.

Správný závěr tedy není „TicketLIVE je bez poplatku“. Lze říct pouze to, že u této akce, tohoto sedadla, elektronického doručení a zvoleného způsobu platby zůstala konečná cena stejná.

Právě to je jeden z důvodů, proč nejde jednoduše seřadit loga prodejců od nejlevnějšího po nejdražší.

U Ticketmasteru rozhodovala konkrétní akce

U Ledňáček Festu jsme vybrali standardní vstupenku za 550 Kč. Po stisknutí tlačítka pro pokračování ale systém vyžadoval přihlášení k účtu. Bez něj jsme se k závěrečné rekapitulaci nedostali, a proto u této nákupní cesty konečnou částku neuvádíme.

Veřejné stránky jiných akcí ale ukazují, že Ticketmaster používá více variant. U André Rieu v O2 areně je už v důležitých informacích uveden transakční poplatek 30 Kč. U The Rasmus v SaSaZu naopak stránka říká, že ceny servisní poplatky již zahrnují.

Obchodní podmínky Ticketmasteru proto nehovoří o jednom univerzálním ceníku. Rozlišují cenu vstupenky, servisní poplatek, transakční poplatek a případné doručení s tím, že jejich výše závisí na konkrétním nákupu.

Pro zákazníka to znamená jediné: ani zkušenost z minulé objednávky nemusí spolehlivě předpovědět tu další.

Kdy se o nové ceně dozvíme

Rozdíl mezi jednotlivými prodejci nebyl jen v korunách. Lišilo se také místo, kde se nová částka objevila.

GoOut ukázal cenu včetně servisního poplatku hned po zvolení počtu vstupenek. Nebylo nutné vyplňovat osobní údaje ani otevírat další obrazovku.

Ticketportal zobrazil samotnou cenu při výběru vstupenky a transakční poplatek přidal v košíku. Stále to bylo před zadáním e-mailu a před platbou, ale až poté, co jsme vybrali konkrétní vstupenku.

U smsticketu bylo nejdříve vidět 690 Kč. Následovala obrazovka s kontaktními údaji a teprve potom se ukázal servisní poplatek, předvolená SMS služba i rozdíly mezi platebními metodami.

TicketLIVE zobrazoval průběžnou cenu v košíku a kompletní rozpad zopakoval také v posledním kroku. U testované akce zůstalo číslo po celou dobu stejné.

Čím později se konečná cena ukáže, tím spíš ji zákazník nevnímá jako cenu vstupenky, ale jako přirážku k něčemu, co už si mezitím vybral.

Co tedy udělá vstupenka za 590 korun

Zkusme původní otázku převést na jednoduchý model. Nejde o univerzální ceník konkrétních firem, ale o dva způsoby výpočtu, které jsme při testu skutečně potkali.

Při pevném poplatku 10 Kč za objednávku stojí jedna vstupenka za 590 Kč celkem 600 Kč. Čtyři vstupenky mají základní cenu 2 360 Kč a konečnou 2 370 Kč.

Při poplatku 3,5 procenta z každé vstupenky, zaokrouhleném nahoru, vychází jeden kus na 611 Kč. Čtyři vstupenky pak stojí 2 444 Kč.

Rozdíl mezi oběma modely je u jednoho člověka jedenáct korun. U čtyř lidí už 74 korun.

A to stále nepočítáme pojištění, placené doručení, benefity, jinou platební metodu ani automaticky aktivovanou doplňkovou službu.

Poplatek není automaticky podvod

Prodej vstupenek něco stojí. Platební brány, technická infrastruktura, zákaznická podpora, generování a kontrola vstupenek ani řešení zrušených akcí nejsou zadarmo.

Samotná existence poplatku tedy není překvapivá. Podstatnější je, zda je konečná cena srozumitelná ve chvíli, kdy se člověk rozhoduje.

Je také dobré vědět, že poplatek nemusí mít při zrušení akce stejný režim jako vstupné. GoOut ve svých podmínkách uvádí, že uhrazené poplatky a náklady se při vrácení vstupného nevracejí. Ticketportal označuje transakční poplatek sítě za poplatek za zpracování objednávky a rovněž jej uvádí jako nevratný. Pravidla se mohou lišit podle prodejce i situace, takže částka zaplacená navíc není jen kosmetický řádek v košíku.

Konečná cena je součástí zážitku

Návštěvník většinou neřeší, která část platby připadne pořadateli, která prodejci a která provozovateli platební brány. Vidí plakát, cenu a nakonec částku odcházející z účtu.

Pokud se vstupenka komunikuje jako vstupenka za 590 Kč, ale bez dalších rozhodnutí ji za 590 Kč koupit nelze, skutečná cena je z pohledu návštěvníka jiná.

Náš malý test neukázal jednoho vítěze ani jednoho viníka. Ukázal spíš několik odlišných definic stejného slova. Někde „cena“ znamená samotné vstupné. Jinde už zahrnuje servis. A někdy konečnou částku vytvoří až kombinace vstupenky, způsobu platby a políčka, které bylo zaškrtnuté předem.

Dvacetikoruna pravděpodobně nerozhodne, jestli na koncert půjdeme. Může ale rozhodnout o tom, s jakým pocitem nákup dokončíme.

A možná by úplně stačilo, kdyby cena, kterou vidíme jako první, byla co nejblíž té, kterou uvidíme jako poslední.

Foto: Anete Lusina / Pexels