Varmužova cimbálová muzika

Bio

Varmužova cimbálová muzika je soubor ze Svatobořic-Mistřína, který se soustředí především na písně a instrumentální styl Kyjovska. Její příběh začal v roce 1964, kdy bratři Josef a Pavel Varmužovi vstoupili do mistřínské cimbálové muziky. Zpěvačka Hedvika, pozdější Josefova manželka, rozšířila hudební spojení také do rodinného života. Muzika tak nevznikla jednorázovým založením hotové kapely, ale postupným setkáváním příbuzných, místních muzikantů a zkušeností předávaných při zkouškách, slavnostech i obyčejném domácím hraní.

Od roku 1986 tvořili sestavu výhradně členové rodiny Varmužových. Tento model byl pro cimbálovou muziku neobvyklý a dal jí mimořádně těsnou souhru. Bratři a další příbuzní znali stejný písňový základ, způsob frázování i místní taneční rytmy. Nešlo pouze o naučené noty. Podstatná byla paměť prostředí, v němž se písně zpívaly, a cit pro drobné odchylky v tempu, ozdobách a vedení melodie. Rodinná sestava si současně zachovávala tvůrčí samostatnost a nesnažila se mechanicky kopírovat jinou známou muziku.

Obsazení se během dalších let přirozeně proměňovalo. Po odchodu některých členů přišli například Jiří a Zdeněk Frolcovi, později se připojil nejmladší z bratrů Petr. Od konce devadesátých let probíhala výraznější generační obměna. Za cimbál usedl Richard Mokrý, na kontrabas začal hrát Josef Varmuž mladší a na druhou kontru přišel Miroslav Kubálek. Dlouhodobou podobu pak vytvářeli primáš Pavel Varmuž, Petr Varmuž u terci a obligátu, Jiří Varmuž u kontry, Libor Vacenovský na basu a Richard Mokrý u cimbálu.

Repertoár vyrůstá z Kyjovska a širšího Slovácka. Muzika zachovává typické melodické ozdoby, rytmus verbuňků, táhlé písně i taneční kusy, zároveň však pracuje s materiálem jako živý soubor, nikoli jako muzejní rekonstrukce. První stejnojmenné album Varmužova muzika vyšlo v roce 1989. Následovaly například Písničky z domu z roku 1994 a Na Kyjovsku z roku 1997. Diskografie postupně narostla o další nahrávky a zachytila jak samostatný projev muziky, tak setkávání s různými zpěváky a hudebními partnery.

K mimořádným spolupracím patří spojení se souborem Schola Gregoriana Pragensis, v němž se moravská lidová píseň potkala s duchovní hudbou starších staletí. Takové projekty ukazují otevřenost muziky, aniž by oslabovaly její regionální kořeny. Varmužova cimbálová muzika je především dokladem toho, jak může tradice přecházet mezi generacemi prostřednictvím společné praxe. Písně se neučí jen pro vystoupení; stávají se součástí rodinné paměti, místních slavností a vztahu k rodnému kraji. Právě proto zůstává její hudba přesná ve stylu a zároveň přirozená, lidská a otevřená posluchačům.