Stará škola

Bio

Ústecká hardrocková kapela Stará škola vznikla v prosinci 1983, její kořeny jsou však ještě o několik let starší. Bratři Vítězslav a Dalibor Šteflovi a bubeník Petr Štícha se potkali už v bigbeatové skupině S-D-R, založené v roce 1980. Přes další sestavu S-D-R II vedla cesta k bluesrockovému Omnia Blues Bandu. Tento název připadal tehdejší přehrávkové komisi příliš západní, a tak museli muzikanti do konce roku 1983 vymyslet nový. Stará škola odkazovala současně k hudebnímu zaměření i k místu zkušebny.

V osmdesátých letech se obsazení rozšířilo až na kvintet s druhou kytarou a klávesami. Později se měnilo podle možností členů, zakládající trio Štefl–Štícha–Štefl však vydrželo pohromadě až do prosince 2009. Takto dlouhá kontinuita je v regionálním rocku výjimečná. Kapela prošla dobou povinných přehrávek, tanečních „čajů“, velkých aparatur převážených celou kolonou i pozdějším klubovým provozem, aniž by přerušila vazbu na Ústí nad Labem.

Repertoár stojí na vlastních českých hardrockových skladbách. Část písní pracuje s historickými náměty a fanoušci pro tuto polohu používají označení „hradní rock“. Stará škola však nabízí několik podob programu. Classic představuje autorský elektrický základ, JINAK je zaměřený na převzaté skladby a Unplugged převádí část materiálu do komornějšího akustického obsazení. Různé formáty dovolují kapele hrát na rockových festivalech a motosrazech i v menších sálech, aniž by se musela vzdát vlastní identity.

První album skupině vydal Petr Janda. V dalších desetiletích se diskografie rozrostla na dvanáct alb, přičemž první titul vyšel také na kazetě. Mezi známé nahrávky patří Jen si dej!, Středověk, Kocovina nebo Vlci už přicházejí; později kapela připravovala také remasterované a vzpomínkové edice. V roce 2023 oslavila čtyřicet let existence celoročním programem a třemi rozšířenými retrospektivními alby. Ocenění v anketě Ústecký slavík potvrzují, že si vybudovala výraznou základnu v domácím regionu.

Stará škola je kronikou severočeského hard rocku v několika politických i technologických obdobích. Zažila omezení socialistického kulturního provozu, rozmach soukromých klubů, proměny sestav i přechod od kazet k digitálním nahrávkám. Přesto nepůsobí jen jako vzpomínkový projekt: koncertní kanály ji uvádějí i v současných programech. Její dlouhověkost stojí na autorských písních, práci s několika podobami vystoupení a na pevném spojení bratří Šteflových s ústeckou scénou. Název, který kdysi vznikl z úřední nutnosti, se tak časem proměnil v přesné označení kapely s více než čtyřicetiletou historií.