RukyNaDudy

Bio

RukyNaDudy jsou beskydská kapela založená v roce 2004, která se věnuje archaickým podobám tradiční hudby z lašsko-valašského pomezí. Domovské území leží v Moravskoslezských Beskydech kolem Hukvald a Frenštátu pod Radhoštěm. Soubor nebere lidovou píseň jako obecnou směs známých melodií. Vyhledává regionální způsob zpěvu, starší nástrojové obsazení a zvuk, který odkazuje k pastevecké a vesnické muzice ještě před rozšířením velkých cimbálových kapel.

Výrazným prvkem jsou dudy a další nástroje spojené s beskydskou krajinou. Marian Friedl zpívá a hraje na malý cimbál, píšťaly a salašovku, Vlastimil Bjaček používá gajdy, Petr Domčík violové a ochlebkové kontry, Jiří Pospěch housle a ochlebky, Lukáš Mrkva zpěv, hrkavici, obřadní obušek a perkuse a Martin Kocián zpěv a basičku. Každý nástroj má v malém obsazení přesně určenou funkci. Melodie, rytmické kontry, basový základ a společný zpěv vytvářejí zvuk bez potřeby moderní rockové rytmiky.

První profilové album Písně Hukvaldských Beskyd vyšlo v roce 2014. Následovala Píseň ZEMĚ z roku 2019, nahrávka RukyNaDudách v roce 2021 a vánoční titul Šťastně a vesele! z roku 2023. Diskografie ukazuje různé stránky stejné práce: písně konkrétního regionu, vztah člověka ke krajině, nástrojovou tradici a kolední či obřadní repertoár. Nahrávky nepředstavují folklor jako uhlazenou dekoraci, ale zachovávají drsnější hlasové barvy, opakování a rytmické nepravidelnosti, které patří k původnímu způsobu projevu.

Kapela vystupuje na samostatných koncertech, vernisážích, zábavách a v populárně-naučných pořadech. Spolupracuje také na projektech, které tradiční hudbu propojují s dalšími žánry. Podílela se například na albu a koncertním projektu Beránci a vlci z roku 2016 a na projektu 11 podob lásky z roku 2020. Hostování na Svatováclavském hudebním festivalu potvrzuje, že její práce obstojí nejen na folklorní slavnosti, ale i v dramaturgii zaměřené na soustředěný koncertní poslech.

Význam RukyNaDudy spočívá v přesném regionálním zaměření a v ochotě používat nástroje, které se v běžné zábavové hudbě téměř nevyskytují. Kapela nepředstírá návrat do minulosti; její členové starý materiál znovu studují, aranžují, nahrávají a uvádějí pro dnešní publikum. Díky tomu se beskydská píseň nestává uzavřeným archivním záznamem. Zní na nových albech a festivalech, oslovuje posluchače mimo původní obce a současně zachovává rozpoznatelný vztah k Hukvaldským Beskydám.