Petr Kadlček TRIO

Bio

Petr Kadlček TRIO je komornější koncertní podoba tvorby zpěváka, kytaristy a textaře Petra Kadlčka. Ten veřejně vystupuje od roku 1972 a během dlouhé dráhy prošel několika výraznými českými rockovými projekty. Zásadní zlom přišel v roce 1984 se skupinou Natural a písní Já na to mám, kterou Kadlček nazpíval a opatřil textem. Skladba ho uvedla do profesionálního hudebního provozu a zůstala jedním z pevných bodů jeho repertoáru.

Kadlček dlouhodobě působí v Naturalu a příležitostně koncertující teplické skupině Emise. Několik let hrál také v Tangu Miroslava Imricha a spolupracoval s kapelou Petry Hapkové. Vedle elektrických sestav postupně rozvíjel samostatné akustické koncerty s různými hosty. Právě z této větve vyrůstá trio: písně známé z Naturalu a dalších kapel dostávají úspornější úpravu a doplňuje je novější autorský materiál.

V osobním katalogu se potkávají nahrávky z několika desetiletí. Vedle Já na to mám jsou zde skladby Pomalá z období Tanga, Helou, má krásná paní a Šedou spojené s Emisí, naturalovské Kočičky, Virus, Co z toho bude, Co jsi ty, kdo jsi ty a Málo i samostatné písně Co na sobě nemám rád, Naivní, Trvale udivovat, Macocha nebo Neříkej, že až jednou. Autorská alba vydal netradičně také jako „CD na flashce“ a „CD na kartě“.

Trio umožňuje soustředit pozornost na český text, melodii a vyprávění mezi skladbami. Program může čerpat z rocku, bigbítu, folku i akustické písničkářské polohy, aniž by musel napodobovat zvuk velké kapely. V roce 2019 Petr Kadlček TRIO vystoupilo při zahájení lázeňské sezony v Teplicích; dobový medailon připomněl, že jde o zakladatele skupiny Emise a frontmana Naturalu doprovázeného dalšími dvěma teplickými rodáky.

Koncertní kalendář roku 2026 ukazuje trio v samostatných programech, například v cyklu Tři barvy folku, a Kadlčka také v duu, s Naturalem nebo jako hosta dalších kapel. Tato proměnlivost není nejasností identity, ale podstatou jeho práce. Petr Kadlček TRIO představuje místo, kde lze více než padesát let hudební zkušenosti převést do bezprostředního setkání tří muzikantů s publikem. Starší známé písně zde nejsou muzeálním exponátem; vracejí se v akustickém zvuku vedle novější tvorby a osobních příběhů svého autora. Komorní obsazení jim přitom ponechává dost prostoru pro slova, spontánní reakce i pokaždé trochu jinou atmosféru večera.