Hudební spolek Dalibor

Bio

Hudební spolek Dalibor byl v Hořicích založen v roce 1881, kdy místní hudebníci přijali vlastenecké jméno odkazující k české kulturní tradici. První podnět ke vzniku dal chrámový hudebník František Mathy. Přípravná setkání začala už v roce 1880 a na silvestrovské zábavě téhož roku soubor poprvé veřejně vystoupil. Po schválení stanov v dubnu 1881 se z neformálního okruhu stal řádný spolek s činnými, přispívajícími a čestnými členy. Kronika první valné schůze zachycuje jednatřicet zakládajících muzikantů.

Dalibor se brzy zařadil mezi nejaktivnější hořické spolky. Spolupracoval se zpěváckými sdruženími Ratibor a Vesna, divadelními ochotníky, Sokolem, Měšťanskou besedou i učitelskou jednotou Budeč. V době největšího rozkvětu měl až padesát aktivních členů, desítky podporovatelů a vlastní přípravné oddělení pro mladé hráče. Do Hořic přijímali pozvání významní hosté včetně Jana Maláta, Karla Kovařovice, bratří Ondříčků a Jana Kubelíka. Mimořádnou událostí se stal Dvořákův koncert v roce 1892, na němž Antonín Dvořák osobně účinkoval s kolegy z konzervatoře.

Současný orchestr má přibližně pětadvacet členů. Obsazení propojuje smyčce, dřevěné dechové nástroje, žestě a bicí, součástí programu jsou také pěvecké hlasy. Repertoár se každou sezonu obnovuje a sahá od populárních skladeb klasiků přes operetní, filmové a muzikálové melodie až k dechové hudbě, jazzu, swingu a současnému popu. Taková šíře odpovídá prostředí, v němž Dalibor tradičně působí: hraje v sálech, při městských slavnostech, sjezdech rodáků, venkovních koncertech i lázeňských programech.

Označení lázeňský orchestr souvisí právě s dlouhodobou promenádní a společenskou funkcí tělesa, jeho přesná oficiální identita však zní Hudební spolek Dalibor. Nejde o čistě dechovou kapelu ani o úzce vymezený symfonický orchestr. Barevné obsazení umožňuje přizpůsobit aranžmá prostoru a publiku, zatímco tradice spolkové práce udržuje pravidelné zkoušky a vztah k místním kulturním institucím. Z části členů Dalibora vznikl v roce 1986 také Hořický komorní orchestr, který rozvinul samostatnou větev místního instrumentálního života.

Více než sto čtyřicet let trvající činnost dává Daliboru mimořádné místo mezi českými amatérskými orchestry. Jeho podstatou není neměnná sestava, ale schopnost předávat notový archiv, pracovní zkušenost a chuť společně hrát dalším generacím. Soubor přežil proměny společenských poměrů, vkusu i pořadatelských možností, protože uměl spojit náročnější koncertní hudbu s repertoárem přístupným širokému publiku. V Hořicích proto představuje živé pokračování spolkové kultury devatenáctého století, nikoli pouze připomínku její minulosti.