Konrádyho dudácká muzika

Bio

Konrádyho dudácká muzika byla založena v Domažlicích roku 1955 a patří k nejvýznamnějším nositelům chodské dudácké tradice. U jejího zrodu stáli Antonín Konrády a Zdeněk Bláha, kteří navázali na zkušenosti starších muzik z Domažlicka a Kdyňska. Název dostalo seskupení podle rodiny Konrádyových, jejíž členové tvořili důležitou část první sestavy. Vzniku předcházely také vojenské národopisné soubory Psohlavci, které Antonín Konrády založil v letech 1952 až 1954 v Pardubicích a Havlíčkově Brodě.

Muzika hraje v obsazení označovaném jako velká dudácká muzika: používá dvoje dudy, klarinety v ladění Es a B, housle a kontrabas. Základ repertoáru tvoří lidové písně a instrumentální melodie horního i dolního Chodska, především materiál zachycený ve sbírkách Jindřicha Jindřicha. Soubor se nesnaží pouze uchovat jednotlivé nápěvy. Jeho způsob souhry, frázování a práce s typickou barvou dud ovlivnil podobu dalších chodských a západočeských dudáckých kapel a stal se interpretačním vzorem.

Už krátce po založení se muzika prosadila mimo region. Na Světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě roku 1957 získala stříbrnou medaili a dudácké duo Zdeněk Bláha–Antonín Konrády zlatou. Se souborem spolupracovali zpěváci z různých částí Chodska, mezi nimi Jaromír Horák, Jiří Kapic, sestry Jana Hojdová a Marie Frejová, Albert Švec, Oldřich Heindl nebo Věra Rozsypalová-Bláhová. Jejich hlasy rozšířily nástrojovou podobu muziky a pomáhaly předávat písně v nářeční i melodické podobě spojené s konkrétními obcemi.

Konrádyho dudácká muzika je pevně spjatá s Chodskými slavnostmi v Domažlicích a s dalšími folklorními pořady v regionu. V roce 2018 byla zapsána mezi nositele nemateriálního kulturního dědictví Plzeňského kraje; jako vedoucí a nositel tradice je uváděn Vlastimil Konrády. Ocenění vyzdvihlo nejen délku existence, ale zejména vliv souboru na styl hry dudáckých muzik a jeho vysokou interpretační úroveň. Po smrti Antonína Konrádyho v roce 2025 zůstává jeho práce součástí živého odkazu kapely. Soubor představuje tradici, která se nepřenáší jen notovým zápisem: stojí na zvuku nástrojů, paměti hráčů, regionálním jazyce a společném vystupování. Díky tomu zůstává chodská dudácká hudba slyšitelnou součástí současných slavností, nikoli pouze připomínkou minulosti.

Pevné obsazení velké dudácké muziky zároveň zachovává rozdíly mezi melodiemi horního a dolního Chodska. Dvoje dudy nesou charakteristickou barvu, klarinety a housle rozvíjejí melodii a kontrabas drží taneční základ. Tato vyváženost je jedním z důvodů, proč se způsob hry souboru stal vzorem pro další západočeské muziky.