Kino Dukla Jihlava

O kulturním centru

Kino Dukla patří k nejdéle fungujícím kulturním místům v Jihlavě. Provoz zahájilo 1. května 1915 pod názvem Reform v budově postavené na okraji historického centra, částečně nad zasypaným městským příkopem. Už od počátku šlo o městský biograf, který provázel Jihlavu proměnami celého filmového století. Němé projekce vystřídal zvukový film, po válce se název změnil na Stalingrad a od roku 1962 se používá jméno Dukla.

První zvukové představení se v kině uskutečnilo v roce 1930 a mezi ranými českými zvukovými tituly zde diváci viděli Tonku Šibenici. Budova procházela postupnými technickými úpravami, největší novodobá proměna však přišla v roce 2008. Původní velký sál byl rozdělen na dva komornější prostory. Větší dostal jméno Reform jako připomínku původního biografu, menší Edison odkazuje na jiné zaniklé jihlavské kino. Rozdělení umožnilo uvádět současně rozdílné typy filmů a pružněji pracovat s publikem.

Sál Reform nabízí více než sto padesát míst, Edison přibližně šedesát. V roce 2012 získala Dukla digitální projekci ve standardu DCI a větší sál také možnost trojrozměrného promítání. Kino přesto nezapomíná na dějiny média a příležitostně připomíná klasické projekční formáty. Současný program spojuje nové české a zahraniční filmy, dokumenty, artovou tvorbu, dětská představení, školní projekce, festivalové ozvěny a debaty s hosty.

Zásadní roli má Dukla v příběhu jihlavského festivalu dokumentárních filmů. Od jeho počátků na přelomu tisíciletí byla jedním z hlavních míst projekcí a setkávání. Festival postupně vyrostl v mezinárodně známou událost a kino se během něj stává pracovním prostorem pro diváky, tvůrce, novináře i filmové profesionály. Dokumentární zaměření přitom ovlivňuje i celoroční dramaturgii, která dává prostor společenským tématům a diskusi.

Dukla dnes propojuje historickou kontinuitu s výhodami dvousálového kina. Není památkou uzavřenou ve vlastní minulosti, ale pravidelně provozovaným biografem, který se během více než sta let opakovaně přizpůsobil novým technologiím i diváckým návykům. Jihlavě poskytuje místo pro běžnou distribuci, náročnější film, festivaly a vzdělávání. Jména obou sálů navíc udržují paměť místní kinematografie a připomínají, že dnešní provoz vyrůstá z širší tradice městských kin. V průběhu roku se oba sály doplňují také při přehlídkách a hostujících akcích, kdy větší Reform přijímá hlavní program a komorní Edison soustředěnější diskuse. Tato možnost paralelního provozu je jedním z důvodů, proč se historická budova dokázala proměnit v současné centrum filmové kultury.