Kino Dlabačov

O kulturním centru

Kino Dlabačov je komorní jednosálové kino a kulturní prostor v pražském Břevnově, umístěný v areálu hotelu Pyramida. Původní sál byl součástí hotelového komplexu a jako kino fungoval od druhé poloviny osmdesátých let do roku 2002. Po dlouhé přestávce se znovu otevřel veřejnosti v roce 2015. Obnovený provoz navázal na místní vzpomínku na někdejší biograf, ale dramaturgicky se vymezil jako klubové kino zaměřené na kvalitní české, evropské a světové filmy.

Sál má necelé dvě stovky míst a vybavení pro současnou digitální projekci. Velikostí stojí mezi malým klubovým prostorem a klasickým městským kinem, takže může hostit běžná představení, premiéry, festivalové projekce i debaty s početnějším publikem. Prostor je bezbariérově dostupný a doplňuje jej bar či foyer pro setkávání. Kino lze využít také pro uzavřené projekce, prezentace a kulturní akce, které potřebují velké plátno a jevištní zázemí.

Dramaturgie Dlabačova dlouhodobě zdůrazňuje film jako kulturní zážitek, nikoli jen rychlou spotřebu novinek. Vedle vybraných distribučních titulů uvádí dokumenty, festivalové filmy, tematické cykly a program pro děti. Projekce často doprovázejí úvody, diskuse nebo setkání s tvůrci. Kino spolupracuje s filmovými přehlídkami a profesními partnery a dává prostor titulům, které se v běžných multiplexech objevují jen krátce nebo vůbec.

Znovuotevření mělo význam i pro kulturní mapu Prahy 6. Břevnov a Strahov získaly stálé kino v pěší dostupnosti pro obyvatele okolních čtvrtí, zároveň však program oslovuje publikum z celé Prahy. Poloha v hotelovém areálu vytváří neobvyklé spojení veřejného kulturního provozu s kongresovým a ubytovacím zázemím. Dlabačov si přesto udržuje vlastní identitu a vstupní režim, takže nepůsobí jen jako příležitostný hotelový sál.

Dnešní Kino Dlabačov stojí na dvou vrstvách paměti: na původním provozu z konce 20. století a na nové etapě zahájené roku 2015. Aktivní program dokládá, že obnovení nebylo jednorázovým nostalgickým gestem. Kino se zařadilo mezi pražské komorní scény, které pracují s kurátorskou dramaturgií, diskusemi a osobnějším kontaktem s diváky. Pro návštěvníky nabízí alternativu k velkým centrům a současně připomíná, že kulturní místo může po letech nečinnosti znovu získat pravidelný veřejný život. Právě komorní měřítko podporuje diskuse a setkávání, které jsou důležitou součástí dramaturgie. Divák tak často nedostává jen samotný film, ale také vysvětlující kontext nebo možnost bezprostředního rozhovoru.