Kino Aero

O kulturním centru

Kino Aero je jednosálové kino v Biskupcově ulici na pražském Žižkově. Sídlí ve funkcionalistické budově, která vznikla v letech 1930 až 1933 ve dvoře obytného domu podle plánů architekta Jindřicha Freiwalda. Stavba s prvky nautické architektury byla původně zamýšlena jako provizorium, přesto slouží filmu už po několik generací. Provoz byl slavnostně zahájen 10. listopadu 1933 českou komedií Madla z cihelny za účasti tvůrců a herců spojených s filmem. Původní hlediště mělo 648 sedadel.

Novodobá etapa Aera začala 6. února 1998 po částečné rekonstrukci projekcí íránského filmu Chuť třešní režiséra Abbáse Kiarostamího. Obnovený provoz stavěl na výrazné dramaturgii a osobním vztahu s publikem v době, kdy řada pražských jednosálových kin ztrácela návštěvníky. Rekonstrukce proběhly také v letech 1959 a 2001, předsálí prošlo větší úpravou v roce 2011. Současné kino uvádí kapacitu 323 míst, projekci až ve 4K a zvukový systém 7.1. Historický prostor tak doplňuje technika odpovídající dnešnímu digitálnímu promítání.

Dramaturgie kombinuje vybrané novinky z distribuce s filmovými klasikami, kultovními tituly a snímky z minulých desetiletí. Program není omezený na běžné jednotlivé projekce: Aero připravuje pravidelné cykly, tematické přehlídky, dvojprogramy, maratony a večery s lektorskými úvody. Patří sem například Legendy v Aeru, Mistři animace nebo Aero naslepo. Kino je rovněž základnou Festivalu otrlého diváka, který pracuje s krajními, bizarními a přehlíženými polohami filmové kultury. Vedle filmů se na plátně objevují živé přenosy a záznamy operních, divadelních či koncertních představení a výstavních projektů.

Aero funguje také jako místo filmového vzdělávání a sousedského setkávání. Nabízí školní projekce a filmové workshopy pro žáky základních i studenty středních škol. Foyer hostí obměňované výstavy filmových plakátů z galerie Terryho ponožky a k sálu patří prostorná kinokavárna s večerním barem a letním posezením ve vnitrobloku. Tyto části prodlužují návštěvu za samotný čas projekce a umožňují debatovat o filmu bez odchodu do jiného podniku.

Kino je součástí sítě spřátelených Aerokin, do níž patří několik pražských i mimopražských sálů se společnými projekty a věrnostním programem. Zkušenost s provozem Aera se stala jedním z východisek širších aktivit kolem distribuce artových a nezávislých filmů; z prostředí provozovatelů kina vyrostla také společnost Aerofilms. Aero si přitom zachovává konkrétní žižkovskou adresu, vlastní program a jednosálový charakter. Jeho identitu vytváří spojení funkcionalistické architektury, dlouhé historie a dramaturgie, která vedle premiér cíleně vrací na plátno starší filmy a doplňuje je o kontext, festivaly a společné divácké zážitky.