Happy To Meet

Bio

Happy To Meet je šumperská kapela založená v roce 1998. Původně vznikla jako doprovodná skupina irského hudebníka Eoghana O’Reillyho a její první repertoár měl silnou vazbu na irskou a keltskou hudbu. Brzy po založení na sebe upozornila na folkové scéně: získala ocenění Objev roku, vyhrála diváckého Krtečka na festivalu Zahrada a uspěla také na Mohelnickém dostavníku. Už v počátečním období ukázala schopnost přenést tradiční melodie do energické koncertní podoby.

Po odchodu irského frontmana se Happy To Meet výrazně proměnili. Namísto pouhého pokračování v převzaté irské tradici se zaměřili na vlastní tvorbu a začali rozšiřovat zvuk směrem ke keltskému rocku, world music, folku a bluegrassu. Keltské vlivy zůstaly důležitou inspirací, ale přestaly být jediným smyslem kapely. V repertoáru se potkávají české autorské texty, tradiční písně v angličtině i skladby založené na tanečních rytmech a barevném akustickém obsazení.

První nahrávka Live 1999 zachytila ranou podobu skupiny. Další tvorba dokumentuje personální i stylový vývoj. Výrazným albem je Haifara z roku 2013, které přineslo směs keltské muziky a rocku, písně k tanci i zamyšlení a vedle angličtiny a češtiny také skladbu v norštině. V tehdejší sestavě působili zpěvačka Martina Ženožičková, zpěvák a baskytarista Jiří Bílek, Kamila Střeštíková na housle, mandolínu a flétny, kytarista Ivan Drážný, hráč na banjo a dobro Radek Novotný a bubeník Radek Streit. Propojení s bluegrassovými hudebníky přineslo do zvuku další akustickou přesnost a nástrojovou pestrost.

Happy To Meet jsou především koncertní kapelou. Jejich vystoupení stojí na rychlé komunikaci s publikem a rytmech, které vybízejí k tanci. Housle, mandolína, flétny, banjo a dobro se potkávají s elektrickou kytarou, baskytarou a bicími. Tradiční melodie tak nezní jako rekonstrukce minulosti, ale jako součást živého rockového programu. Kapela hrála na klubových, městských i festivalových akcích a vybudovala si jméno hlavně díky schopnosti strhnout různorodé publikum.

Skupina zůstává aktivní a stále se hlásí k Šumperku. Její dlouhý vývoj ukazuje, jak lze vyjít z irské hudby, překročit hranice jednoho žánru a vytvořit vlastní repertoár. Happy To Meet dnes představují osobitou středoevropskou podobu keltsky inspirované world music: energickou, melodickou a otevřenou rocku, folku i bluegrassu.

Důležitá je rovněž dvojice mužského a ženského hlasu. Společně s houslemi a dalšími akustickými nástroji umožňuje střídat baladické vyprávění, sborový refrén i rychlý taneční kus. Tradiční materiál přitom vedle autorských písní nepůsobí jako oddělená vložka. Kapela jej začleňuje do stejného proudu a ukazuje, že stará melodie může na současném pódiu fungovat přirozeně, pokud ji muzikanti hrají jako vlastní živou hudbu. Koncertní podoba přitom zůstává hlavním místem, kde všechny tyto vlivy skutečně ožívají.