Cotatcha Orchestra

Bio

Cotatcha Orchestra založil v Brně trumpetista a skladatel Jiří Kotača s představou, že velký jazzový orchestr nemusí zůstávat u osvědčených swingových standardů. Mezinárodní sestava spojuje hudebníky z Česka, Slovenska a Bulharska a pracuje pod dirigentským vedením Juraje Valenčíka. Šestnáctičlenné těleso využívá tradiční řady saxofonů, trombonů a trubek s rytmickou sekcí, ale staví je do současných autorských skladeb a neobvyklých zvukových kombinací.

Cesta k vlastnímu rukopisu vedla přes hraní repertoáru jiných autorů i spolupráce s hosty. Orchestr pozval například nizozemské trumpetisty Jana van Duikerena a trombonistu Ilju Reijngouda, zpěvačku Lenku Dusilovou nebo Mirnu Bogdanović. Každý z nich vstoupil do aranží jako samostatný hlas, nikoli jako ozdobné jméno. Kotačova trubka a křídlovka, saxofony včetně basklarinetu, čtyřčlenná trombonová řada a rytmika vytvářejí širokou paletu od jemného komorního detailu po mohutný společný úder.

Zásadním výsledkem je devítiskladbové album Bigbandová elektronika vydané 13. listopadu 2020 u amerického vydavatelství Big Round Records. Elektronika zde nepřekrývá akustické nástroje. Inspirace trapem, hip hopem, ambientem nebo discem se přepisují do rytmů, harmonických ploch a partů dechových sekcí. Skladby Sen Sei, Billy's Pilgrimage, SardaNapalm, Modal Song či A Very Old Lady Driving a Ferrari ukazují různé poměry mezi improvizací, komponovaným celkem a moderní produkcí.

Na desce lze slyšet Lenku Dusilovou, saxofonisty Marka Kotaču a Radka Zapadla, trombonistu Ilju Reijngouda, klavíristu Martina Konvičku, kontrabasistu Petera Kormana a bubeníka Kamila Slezáka. Nahrávání zkomplikovala pandemie, kvůli níž se původní studiový termín musel odložit. Skupina mezitím připravila domácí karanténní verzi jedné skladby. Hotové album získalo nominaci na cenu Anděl a zvítězilo v anketě Česká jazzová sklizeň.

Cotatcha Orchestra dnes představuje big band jako skladatelskou laboratoř. Přesně napsané hlasy se setkávají s improvizací, elektronický nápad může převzít trombonová sekce a popový nebo klubový rytmus se rozvine v mnohovrstevnatou orchestrální větu. Brněnské těleso tím navazuje na tradici velkých jazzových sestav, ale používá jazyk současné hudby. Jeho koncert nabízí nejen sílu třinácti dechových nástrojů, nýbrž i překvapení z toho, kolik jemných barev a nepravidelných struktur může tak početná sestava vytvořit. Dirigent Juraj Valenčík v tomto systému drží pohromadě složité rytmické vrstvy a dává sólistům místo, aniž by se ztratil společný tvar devítiskladbového alba nebo živého programu.