Centrum Panorama Varnsdorf

O kulturním centru

Centrum Panorama Varnsdorf je jednosálové kino vybudované na přelomu šedesátých a sedmdesátých let pro projekce na širokém panoramatickém plátně. Stavba začala v roce 1967 a provoz byl zahájen v roce 1971. Sál byl navržen pro 70mm film, tehdy spojený s mimořádně rozměrným obrazem a šestikanálovým zvukem. Výrazným technickým prvkem budovy je konstrukce zavěšené střechy. Původní komplex doplňoval hotel a gastronomické provozy, zatímco samotné kino se stalo výraznou kulturní adresou Varnsdorfu.

Promítání skončilo v roce 1991 a budova následně dlouhá léta chátrala. Na počátku nového tisíciletí ji získal filmový nadšenec Pavel Nejtek, který zahájil rozsáhlou rekonstrukci. Po zhruba čtyřech letech prací se kino znovu otevřelo 5. února 2005 pod názvem Centrum Panorama. Obnova zachovala původní 70mm projekční zařízení a panoramatické plátno, zároveň doplnila techniku pro běžnou distribuci. V roce 2025 si provoz připomněl dvacet let od znovuotevření a městské zdroje dokládají pokračující rodinné vedení.

Dnešní program zahrnuje filmové premiéry, projekce pro rodiny a školy i tematické akce. Výjimečné postavení mají přehlídky 70mm filmů, které využívají dochované projektory a velké zakřivené plátno. Panorama se díky nim zapojuje do mezinárodní filmové kultury a připomíná formát, který už většina kin neumí uvést. Kino spolupracuje také s přeshraničním Nisa Film Festivalem. V roce 2026 město informovalo o plánované modernizaci zvuku na systém Dolby Atmos, což ukazuje, že provoz vedle ochrany historické techniky investuje i do současných standardů.

Centrum Panorama má jednoznačnou veřejnou identitu kina, jehož význam přesahuje běžný filmový program. Název Centrum Panorama označuje obnovený provoz v původní budově, nikoli obecný víceúčelový kulturní dům. Jeho hodnota stojí na spojení dvou časových vrstev: živého současného programu a mimořádně zachované infrastruktury pro 70mm film. Panorama spojuje technickou výjimečnost s každodenní kulturní funkcí. Pravidelným promítáním, festivalovou spoluprací a péčí o historický sál udržuje film jako společný veřejný zážitek a současně vypráví příběh budovy, která se po čtrnáctileté přestávce vrátila ke svému původnímu účelu.

Velký sál s kapacitou přes pět set míst je na dnešní jednosálové kino neobvyklý. Jeho rozměr vytváří při běžných projekcích jiný zážitek než komorní artové sály, nejlépe však vynikne u filmů pořízených pro široké formáty. Zachování různých typů projektorů umožňuje ukazovat technologický vývoj přímo v praxi. Panorama tak umožňuje o historii projekce mluvit a některé historické formáty zároveň skutečně uvádět.