Budoár staré dámy

Bio

Budoár staré dámy je brněnská alternativní rocková kapela založená v roce 1998. Její počátky byly skromné a hravé: sourozenci Marta a Štěpán Svobodovi se scházeli ve sklepě s kytarou a improvizovanými bicími z kbelíků. Název si vypůjčili z rodinného slovníku, protože jejich babička označovala jako budoár staré dámy svůj pokoj. Z domácí nadsázky se postupně stala značka kapely, jejíž písně spojují poetické obrazy, neobvyklé zacházení s češtinou, naléhavý ženský zpěv a hudbu, která se nebojí být křehká, hlučná ani záměrně nepohodlná.

Důležitý zlom přišel v roce 2001, kdy skupina uspěla na přehlídce Malá alternativa a získala ocenění Objev roku a Hlas roku. Následovala klubová a festivalová pódia v Česku i koncerty v Německu, Rakousku a Nizozemsku. Budoár bývá řazen k pokračovatelům tradice brněnského alternativního rocku, přesto nikdy nepůsobil jako pouhá ozvěna starších kapel. Jeho vlastní tvář vytváří především zpěv, kytara a texty Marty Kovářové, proměnlivé kytarové plochy a rytmika, která se umí pohybovat mezi písničkovou lehkostí a prudkým výrazovým zlomem.

První dlouhohrající album Na hraní vyšlo v roce 2002. Následovala alba My o vlku, Dobrou noc, světlo, Láva a Sůl. Kapela se při jejich tvorbě vyvíjela spolu s personálními změnami a postupně hledala nové zvukové možnosti. Výraznou kapitolou se stalo album Kostřičky z roku 2020, založené na textech básníka Lubora Kasala a tvůrčí postprodukci Tomáše Vtípila. Písně vznikaly jako svébytné převody poezie do kapelního jazyka a výsledná nahrávka rozšířila známý zvuk Budoáru o další experimentální vrstvy.

Další propojení hudby a obrazu přinesl dokumentární film Jiříkovo vidění, který režírovala Marta Kovářová. Kapela k němu vytvořila soundtrack vydaný v roce 2023, včetně skladby Climate Lament. Film sleduje snahu Martina otce prosadit vlastní cestu ke zmírňování klimatických změn a hudba není jen doprovodem, ale součástí osobního vyprávění. Tím se uzavřel kruh mezi kapelní tvorbou, rodinným příběhem a zájmem o současná společenská témata.

Aktuální sestavu tvoří Marta Kovářová, baskytarista Tomáš Ergens, kytarista Marek Laudát a bubeník Petr Fučík. Koncerty Budoáru jsou známé střídáním naléhavosti, humoru a spontánních promluv mezi skladbami. Po více než čtvrtstoletí zůstává kapela aktivní a dál dokazuje, že alternativní hudba může být současně osobní, sdělná, hravá i odvážná.

Budoár zároveň ukazuje, jak se může kapela přirozeně měnit spolu se životem svých členů. Rodičovství, stěhování, civilní práce i úmrtí blízkého spolupracovníka se promítaly do tempa činnosti a témat, nikoli do ztráty identity. Skupina se nikdy nesnažila předstírat věčné mládí. Do nových písní vpouští zkušenost dospělých lidí a právě tím dokáže zachovat věrohodnost, s níž před lety vstoupila na brněnskou scénu.