Bio Oko

O kulturním centru

Bio Oko je jednosálové kino v pražských Holešovicích, které od svého otevření v roce 1940 tvoří součást obytného bloku v ulici Františka Křížka. Funkcionalistickou budovu navrhli architekti Jaroslav Stockar-Bernkopf a Josef Šolc. Slavnostní zahájení proběhlo 30. srpna 1940 projekcí české komedie Kristián. Původní hlediště nabízelo více než sedm set míst a kino bylo koncipováno jako moderní kulturní vybavení rychle rostoucí čtvrti. Během okupace krátce neslo jméno Orion, po válce se vrátil název Oko.

Současná podoba je výsledkem několika provozních a stavebních úprav. Výrazná proměna přišla v roce 2009, kdy bylo předsálí a pravá část mezaninu upraveny pro bar a kavárenský provoz. Hlediště si ponechalo velkorysý jednosálový charakter, ale návštěvníci nemusejí vždy sedět pouze v klasických řadách: u některých projekcí pracuje Oko s neformálnějším uspořádáním a různými typy sezení. Historická architektura se tak nesnaží napodobovat multiplex, nýbrž vytváří osobitou zkušenost spojenou s konkrétním místem.

Program kombinuje distribuční novinky, artové a dokumentární filmy, klasiku, dětské projekce a tematické přehlídky. Součástí nabídky jsou předpremiéry, projekce s úvody, debaty, festivaly a přenosy opery, divadla či koncertů. Kino se věnuje také školám a filmovému vzdělávání. Foyer hostí výstavy a prezentace filmových plakátů z okruhu galerie Terryho ponožky; bar umožňuje pokračovat v setkání i po skončení filmu. Oko tak plní roli kina, kavárny a sousedského bodu, aniž by se tyto funkce vzájemně vytlačovaly.

Provoz je součástí sítě Aerokina, ale Bio Oko má vlastní adresu, historii i lokální publikum. Síť přináší společné projekty, distribuční zkušenost a věrnostní program, zatímco holešovická dramaturgie reaguje na charakter čtvrti. Bio Oko je jednoznačně kino. Širší kulturní a komunitní činnost jeho roli rozvíjí, není však důvodem přejmenovávat místo nebo jeho minulost směšovat s jinými institucemi. Bio Oko představuje vzácný případ dlouhodobě fungujícího sousedského kina, kde se funkcionalistické dědictví, kurátorský program a neformální společenské zázemí podílejí na jednom celku.

Holešovická poloha má pro Oko podstatný význam. Kino funguje v obytné čtvrti a nespoléhá jen na návštěvníky přijíždějící za velkou premiérou z celého města. Pravidelné dětské pořady, školní projekce, kavárna a menší doprovodné akce vytvářejí důvod vracet se i lidem z okolí. Zároveň kurátorský program přitahuje filmové publikum z celé Prahy, takže místní a celoměstská role se vzájemně doplňují.