Big Band ZUŠ Liberec

Bio

Big Band ZUŠ Liberec vyrůstá z mimořádně dlouhé tradice výuky jazzu na liberecké umělecké škole. První školní jazzový kvintet vznikl už kolem roku 1970 a hrál skladby autorů, jako byli Lou Donaldson, Horace Silver nebo Miles Davis. S proměnami žákovského obsazení se soubor postupně rozšířil do bigbandové podoby a do repertoáru přijal Counta Basieho, Dukea Ellingtona, Sammyho Nestica, Olivera Nelsona i známé písňové autory. Od sedmdesátých let se školní orchestry pravidelně účastnily celostátních soutěží jazzových a tanečních orchestrů. Současný big band pokračuje ve spojení swingu, jazzu, funku, blues a jazzrocku.

Počátky kolem roku 1970 jsou důležité nejen stářím tradice, ale i zvoleným repertoárem. Lou Donaldson, Horace Silver a Miles Davis představovali moderní jazz, který tehdy v prostředí uměleckých škol nebyl samozřejmostí. Liberečtí žáci se tedy od začátku nesetkávali jen s tanečními úpravami, ale také s hudbou založenou na improvizaci, výrazném rytmu a osobnosti jednotlivých hráčů. Rozšiřování kvintetu do větší sestavy bylo přirozeným důsledkem rostoucího zájmu i potřeby zapojit více nástrojových oborů.

Přijetí skladeb Counta Basieho a Dukea Ellingtona přivedlo orchestr k základním podobám swingového big bandu. Aranže Sammyho Nestica a Olivera Nelsona naopak kladou vysoké nároky na přesnost sekcí a práci s modernější harmonií. Tato jména ukazují, že školní repertoár nevznikal náhodným výběrem známých melodií, ale sledoval různé etapy jazzového orchestru. Pozdější funk, blues a jazzrock pak otevřely prostor elektrickým nástrojům a rytmům bližším dalším generacím žáků.

Pravidelná účast v celostátních soutěžích od sedmdesátých let pomáhala udržovat měřitelnou úroveň i přes proměnlivé obsazení. Každý ročník studentů musel převzít zkušenost předchozích hráčů, nastudovat společný program a obstát před porotou i publikem. Právě tato návaznost od malého jazzového kvintetu k současnému Big Bandu ZUŠ Liberec tvoří hlavní hodnotu souboru. Jeho příběh zachycuje více než půl století způsobu, jakým se jazz vyučoval a veřejně hrál v jednom městě. Současná pestrost není odklonem od tradice, ale výsledkem toho, že se orchestr po celou dobu otevíral novým autorům a stylům.

Liberecká linie je pozoruhodná i tím, že vznikala ještě před nástupem digitálních nahrávek a dnešnímu snadnému přístupu k jazzové hudbě. Učitelé a žáci museli repertoár získávat z not, desek a osobního předávání. Současný orchestr může na tento základ navázat s mnohem širším přístupem k hudbě, jeho dlouhodobá hodnota však dál spočívá ve společné zkoušce a živé souhře.