Bezobratři

Bio

Bezobratři byli brněnskou akustickou skupinou, kterou na podzim 2005 založili Pavel Císarík, Marek Gonda a Jan Glembek. Prvotním impulzem se staly bezové píšťaly a další lidové dechové nástroje. Z počátečního zaujetí jejich stavbou a zvukem vyrostl soubor, který čerpal z moravských, slovenských, ukrajinských i jihoslovanských písní, ale nepřistupoval k nim jako k přesné rekonstrukci. Lidové melodie a texty měnil pomocí vlastních harmonií, rytmů, vícehlasu a neobvyklých barev nástrojů.

Debut Bezceler vydali Bezobratři v roce 2007. Druhé album Bezobav následovalo roku 2010 a získalo cenu Anděl v kategorii world music. Ocenění potvrdilo, že bezové píšťaly, fujary a koncovky v jejich hudbě nebyly pouhou kuriozitou. Kapela je propojovala s houslemi, violoncellem, akordeonem, zpěvem a perkusemi. Tradiční text mohl v jejich podání dostat novou melodii, zatímco známější nápěv se proměnil změnou rytmu nebo rozdělením hlasů mezi několik členů.

Třetí a poslední řadové album Desátý den trní připomnělo deset let souboru. Obsahovalo dvanáct písní: jednu převzatou lidovou skladbu, čtyři autorské texty a sedm nově zhudebněných lidových slov. Část podnětů pocházela z výboru milostné lidové poezie, na němž pracovali František Halas a Vladimír Holan. Témata lásky a smrti spojovala nahrávku, která působila komorněji než předchozí tituly a dávala větší prostor sólovému i sborovému zpěvu.

V pozdější sestavě se objevovali Jan Běťák, Tomáš Byrtus, Pavel a Klára Císaríkovi, Jaroslav Mareček a Petr Šebela; zakládající Jan Glembek se na třetí desku vrátil jako host s cimbálem. Violoncello mezitím nahradil kontrabas, výrazněji zazněly housle a akordeon a mezi dechovými nástroji se vedle píšťal objevil chalumeau, historický předchůdce klarinetu. Rytmickou vrstvu rozšířily bodhran, davul a další perkuse. Proměna obsazení tak měnila zvuk, nikoli základní způsob práce s písní.

Činnost Bezobratří už byla ukončena. Český rozhlas v roce 2021 výslovně uvedl, že kapela tehdy neexistovala a zanechala po sobě tři nahrávky. Také pořad z června 2026 představil Jana Běťáka jako bývalého člena souboru, nikoli jako hudebníka právě fungující sestavy. Bezobratři proto patří do uzavřené etapy brněnské world music. Jejich odkaz tvoří cesta od vlastnoručně vyráběných píšťal k ceněnému albu, tři rozdílné desky a rukopis, v němž se slovanská lidová poezie spojila s novou akustickou kompozicí.